Profesor biologie v první třídě gymnázia vyvolá studentku: „Tak, slečno Brmáková, řekněte nám, která část lidského těla dokáže šestkrát zvětšit svůj objem a za jakých okolností?”
Brmáková vstane a řekne: „Pane profesore, je mi z vaší nevkusné otázky velmi, velmi, velmi trapně a vzhledem k mému věku si budu na takovéto otázky stěžovat!”
Nato si celá rudá sedla.
Profesor pokýval hlavou a vyvolal Kruciánovou.
„Oční zornička, pane profesore,” odpověděla Kruciánová způsobně.
„Správně,” řekl profesor a otočil se zpátky na Brmákovou, „a vám, slečno, musím sdělit tři podstatné věci. Za prvé, neumíte látku, za druhé, myslíte na zvláštní věci, a za třetí, budete v budoucnu velmi, velmi, velmi zklamána.”
„Člověk by neměl myslet jen na sebe, ale i na své bližní,” poučuje děti učitelka, „a těmi myslím i zvířátka, která žijí v našem okolí. Od nikoho se samozřejmě nežádají žádné obrovské činy, bohatě stačí například nasypat ptáčkům zrní, postavit pro ně budku...”
„Budku?” překvapeně vykřikne Petr. „Copak si myslíte, že ptáci budou telefonovat?!”
-
+


25. 12. 2011